Tradice českého cukrovarnictví sahá až do dob napoleonských válek, kdy v důsledku anglické námořní blokády Evropy ustaly dodávky třtinového cukru ze zemí Latinské Ameriky. Náhražkou za třtinu, kterou nebylo v našich podmínkách možné pěstovat, se stala cukrová řepa a první cukrovary na její zpracování začaly na našem území růst na počátku devatenáctého století. Díky klimatu, velmi příhodnému k pěstování cukrovky, se české země brzy staly cukrovarnickou velmocí.

Po revoluci u nás zpracovávalo cukrovku na 50 cukrovarů, jejich počet však začal po změně režimu výrazně klesat pro nízkou produktivitu a neschopnost udržet se na trhu. Zbývající desítka provozů (s vyjímkou cukrovarů Litovel, Prosenice a Vrbátky) byla postupně začleněna do různých nadnárodních společností, které začaly na našem území investovat svůj kapitál. Na přelomu tisíciletí tak již trhu s českým cukrem dominovali tři významní zahraniční producenti. Cukrovar Hrochův Týnec, jeden z nejmladších a nejmodernějších u nás, získala v roce 2001 britsko-francouzská společnost Eastern Sugar. V témže roce došlo k dalšímu sloučení s Hanáckými cukrovary, a.s. a společností VUC Praha, a.s. Celý proces transformace byl završen koncem roku 2002 fúzí Cukrovaru Kojetín, a.s. do společnosti EASTERN SUGAR ČESKÁ REPUBLIKA, a.s. a přemístěním sídla společnosti z Prahy do cukrovaru Němčice nad Hanou.

V té době se situace v Evropské unii na trhu s řepným cukrem stávala neúnosnou. Produkce členských zemí značně převyšovala spotřebu, zatímco evropský trh začal zaplavovat výrazně levnější třtinový cukr ze zámoří, kde výroba v posledních letech rapidně vzrostla. Evropská unie, ve snaze zachovat konkurenceschopnost vlastní produkce, nasadila na dovoz třtinového cukru třistaprocentní daň a zároveň byla nucena začít využívat intervencí, které výrobcům řepného cukru zaručovaly minimální výkupní cenu.

Proti takovému chování se však ostře ohradila Světová obchodní organizace, pod jejímž nátlakem byla Evropská unie nucena trh uvolnit a zahájit reformu cukerného pořádku, který dosud platil 40 let. V rámci reformy, jenž vešla v platnost na počátku roku 2006, byly jednotlivým členským zemím sníženy kvóty na výrobu cukru a byl nastartován proces, jenž měl v horizontu čtyř let snížit intervenční cenu cukru o 40 %. Tím byla cukrovarům násilně omezena produkce hluboko pod jejich výrobní kapacitu a tržní ceny přestaly být uměle dotovány. Výrobci cukru tak byli nuceni začít bojovat o holé přežití a zdálo se být jen otázkou času, kdy neefektivní provozy začnou zanikat.

Současně však bylo z Bruselu producentům nabídnuto, že pokud se vzdají svých výrobních kvót, Evropská unie je od nich nevratně odkoupí za velmi štědrou cenu. Společnost Eastern Sugar, již dříve do značné míry znevýhodněna neúměrným snížením výrobní kvóty v rámci České republiky a také ve snaze uchránit od hrozby úpadku méně výnosné provozy ve svých mateřských zemích, se chopila nabídnuté příležitosti a rozhodla se uzavřít všechny své cukrovary v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Z České republiky, jako tradičního exportéra, se tímto krokem stala země, která již není ani schopna pokrýt vlastní spotřebu a je tak nucena cukr dovážet.

Dne 10. října 2006 tak bylo současně stovkám zaměstnanců v dotčených provozech oznámeno plánované ukončení výroby a hromadné propouštění. EASTERN SUGAR ČESKÁ REPUBLIKA, a.s. požadoval za svou kvótu maximální možnou výkupní cenu ve výši přibližně 2 miliard korun, což však Evropská unie podmínila převedením téměř třetiny celkové částky restrukturalizační podpory pěstitelům cukrové řepy (a smluvním poskytovatelům strojů pro její sklízení) a hlavně úplnou demolicí všech uzavřených provozů. Poslední jiskřičkou naděje se zaměstnancům společnosti nakrátko stali zájemci o odkoupení všech areálů za účelem výroby bioplynu. Byl by tak alespoň částečně zajištěn odbyt pro pěstitele cukrové řepy a zachována část pracovních míst v postižených regionech. Společnost proto vzápětí podala Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu podnět k přehodnocení restrukturalizačního plánu.

EASTERN SUGAR ČESKÁ REPUBLIKA, a.s. však neslevil ze svých požadavků na vyplacení nejvyšší možné sumy za odevzdanou kvótu a tak Státní zemědělský intervenční fond návrh zamítl. Osud cukrovarů, všech jejich zaměstnanců i pěstitelů, tak byl zpečetěn. Na počátku roku 2008 byla zahájena demolice cukrovarů v Hrochově Týnci, Němčicích nad Hanou a Kojetíně. Likvidace všech provozů byla ukončena na konci téhož roku. Podobný osud postihl i zbývající cukrovary Dunajská Streda v sousedním Slovensku a maďarskou Kabu, rovněž ovládané nadnárodní společností Eastern Sugar.

Jeden moudrý a vysoce postavený muž kdysi v povzdechu nad osudem svého cukrovaru řekl: "Svět se v kravskou pí*u obrací" - a měl pravdu...

V mém starším článku Jarní záplavy, 28. až 30. března 2006 si můžete prohlédnout panorama záplav pořízené ze sila. Na serveru www.mapy.cz na těchto souřadnicích stále ještě cukrovar naleznete v původní podobě. Je jen otázkou času, kdy zmizí i odsud.

Letecké snímky a bourání komína © Ing. František Špaček